jdi na obsah

Solar Eclipse 2005 report

Původně jsme čekali velkou akci typu Boom, Samothraki, etc. někde uprostřed pustiny podobně jako např. akce v Maroku nebo Mexiku. Leták a rozsáhlá webová prezentace obsahující worldwide předprodeje, shuttle busy a další vychytávky tomu odpovídaly. Fotky na webu, které obvykle hýří exotickými a dech beroucími zaběry (v lokalitě festivalu je většinou nenajdete, maximalně 20- 50 kilometrů v okolí festivalu a dost často ještě dál) je třeba po zkušenostech z jiných festivalů sledovat s mírným pousmáním a bez velkých očekávání. To byla realita, se kterou jsme odjížděli poslední týden v září za hranice všedních dní do Tuniska.

Výlet jsme pojali travellersky, takže jsme přistáli na Djerbe, chvíli se cachtali v moři a do Tamerzy, která je vzdálená asi 370 kilometrů pak cestovali několik dní cestou i necestou přes hory a doly a poznávali vnitrozemí Tuniska. Cestou jsme potkali moře, vyprahlé hory, starobylá městečka, spoustu velbloudů, čajoven, vodních dýmek, koberců, příjemných lidí, vlezlých prodavačů, palmových hájů, opraven kosmických lodí a hlavně slunce.

Čím víc jsme se blížili k místu konání, tím víc ubývala vegetace a osídlení, čekal nás přejezd přes pustinu a přes vyprahlé hory. Po několika kilometrech se z ničeho nic omlácená dodávka zastavila v malé vesnici na konci světa, v jejíž sousedství se jako fata morgana zelenal pruh palmového háje. Byli jsme v oáze Tamerza. Sestup do oázy působil pohádkově. Prostředí festivalu vypadalo jako osada z dřevěných chatek schovaných mezi vegetaci a brzo nám vzhledem k dimenzím oázy došlo, že nepůjde o žádný velký festival, ale o malou komorní akci. Cestou hloub do oázy se odkrývala jedna scenérie za druhou, skály, vodopád, jezírko s písečnou pláží, kaňon, to všechno v klínu hor. Exotika na fotografiích na webu se měnila v realitu. Podobnost s akcemi v Čechách byla nejen ve velikosti a počtu lidí, ale v příjemné rodinné atmosféře. Všechno dokreslené množstvím místních čajoven a malým tržištěm. Problémy s kvalitním soudsystémem, který zůstal zabaven na letišti v Římě organizátoři nakonec vyřešili půjčením menšího, ale pomerně kvalitního systému z domacích zdrojů.

Co se týká akce, hrálo se od cca 9ti hodin večer do cca 12 poledne, den byl ve znamení chilloutu, což byla druhá stage, no spíš plácek mezi chatkami než stage, v noci se tu většinou nehrálo. Hudba oscilovala někde mezi fullonem, melodickým - poměrně kvalitním psytrancem a uprostřed v noci se občas zahrálo i na temnější notu. Každopádně skoro úplná absence dementního israfullonu a nesmyslně tvrdých bububu kolovrátků byla přijemným překvapením. Většina setů měla hlavu i patu, jen liveacty byly trochu slabší, ale to bylo dáno především nedostatkem známých jmen, ostatně většina jmen v lineupu byla pro mě velkou neznámou, vetšinou mladší djs z Evropy, ale příjemně překvapili, např. dj Pangaea z Německa připravil jedno ráno naprosto uchvacující morning set. Stage byla příjemně plná hlavně přes den. Celkový počet lidí byl něco přes dvě stovky a rekordní byl počet národností dosahující čísla 21. Dekorace na stage byly dvojího druhu, jednak poměrně fajn ufo uv-plachty a pak vyplotrovaná hromada laciných alien vizuálů na pogumovaných plachtách dobrých tak maximálně někam do komerz klubu. Prostředí samo o sobě bylo vizualně tak silné, že podle mě nebylo třeba ještě něco dozdobovat.

Videoprojekce mi prišla poměrně nepodařená, neměla hlavu a patu a byla plná remixů cizích materialů tisíckrát viděných na jiných psy-akcích po světě, žádná snaha o originalitu a osobitost.V tomhle myslím máme v Čechách navrch.

Vrcholem festivalu bylo zatmění slunce 3. října dopoledne. Ačkoliv hudba hrála, lidé se pomalu začli trousit po skupinkách do hor, kde byl větší rozhled. Společné čekání na zatmění byl další z prima skoro rituálních zážitků. V jednu chvíli byly všechny kopce kolem pokryté barevnými skupinkami lidí. Zatmění vrcholilo, intenzita záření a teplota znatelně poklesly. Emoce dosáhly maxima a všichni začali tleskat.

Špatná finanční bilance organizátorů, malý počet návštěvníků, nesmyslné požadavky arabských majitelů areálu, a nepochybně i blížící se Ramadán však znamenaly předčasné ukončení hudební produkce. Festival bez hudby není festivalem, každopádně jsme zůstali na místě další den a vydali se hledat posvátný pramen a zaniklé Berberské sídliště.

    20.10.2005 | 000333 | reporty