BioPles - pozdn

Již třetím rokem pokračovala tradice květnových goa trance festivalů pod širým nebem s postupně mutujícím názvem (Plexus solaris, Bioplex, Bioples), které se snaží být zajímavě stylizované a zároveň pro rozdrobenou českou psytrance scénu něčím sjednocující. Odlehčující formou s nápadem a vtipem se snaží využít nasycené jarní scenerie k oslavě lidské přirozenosti v duchu pohanských rituálů tancem.

Letošní festival probíhal poprvé po celý víkend a pro mnohé byl spíše než klasickou party především třídenním pobytem v přírodě... O jedinečnost Bioplesu bylo postaráno již samotným výběrem lokality, ideálním útočištěm se stal zalesněný poloostrov v zatopených pískovnách Mělice u Přelouče, přímo v prostorách známého střediska vodních sportů "Marin Kemp" (na fotografiích). Akce podobného charakteru se tu předtím nekonaly a ani se s nimi do budoucnosti nepočítá - o to více byla oceněna vstřícnost provozovatele kempu, který je především sídlem špičkové školy vodního lyžování.

Mělčické UFO

Cesta, která vedla ke kempu nebyla nijak zvlášť jednoduchá, ale po chvíli bloudění jsme konečně dorazili na místo, odkud se ozývaly dunivé zvuky a probleskovala světla z vestavěných UV reflektorů. Náhodnému pozorovateli musela taková scéna nutně připomínat přistání intergalaktické kosmické lodi s tím rozdílem, že namísto prchajicích lidí jsem potkával natěšené postavy ptající se na cestu …už, už aby tam byly. Proč se tam všichni tak teší?!

Prošel jsem oplocenou bránou, zaplatil vstup a bylo mi jasné, že se tento prostor stává pro mne na tři dny místem, odkud se asi nebudu chtít vzdálit @ bylo tu vše, co jsem ke svému přežiti a spokojenosti potřeboval. Psytrancová "komunita" je na české poměry hodně malé uskupení, procházet tedy davem a v těch nekolika stovkách lidí poznávat po roce známé tváře, je pro mne samo o sobě už malým rituálem. Vídím i mnoho nových lidí, ale i přesto se nevytrácí dojem, že to všechno je stejně jedna velká rodina, která se schází již pravidelně třetím rokem, aby oslavila počátek sezony openair setkání, kterou jinak musely v zimním období nahrazovat akce v klasických tanečních klubech.

Přicházím na hlavní stage kolem půlnoci a už zpovzdálí pozoruji impozantní ohnivý kruh @ to právě začíná fireshow našich předních ohnivých artistů ze skupiny Tribal Fuego.
I mezi nimi poznávám tytéž tváře, se kterými jsem minulý rok seděl v chillout baru, akorát s tím rozdílem, že letos se jejich řady rozšířily. Show trvala hodinu. Mezitím, kdo chtěl, tak stále pohopsával na okraji stage, jiní se dívali na představení, mezitím se parket zaplňoval a svátek mohl začít.

Postupně přichází ráno, ale na tanečním plácku není ani o člověka méně, než když jsem přijel …možná dokonce více. Začíná vycházet slunce a najednou, jako kdyby na povel se všichni začínají otáčet směrem k východu, usmívají se, a stále tančí. Taky se otáčím a začínám pociťovat, jak mnou pomalu prostupuje teplo, které jsem musel jinak v průběhu noci nahrazovat pobytem u ohně. Začíná u mne ta pravá a nefalšovaná ranní extáze - jsem uchvácen. Kolem mě stovka usmívajících se lidí, někdo mi podává láhev s pitím, někdo nabízí cigaretu, jinde se mi dostane do rukou hrnek s bylinkovým čajem a já zjišťuji, že ráno může být narozdíl od těch všedních, pracovních velice příjemné a veselé. Mimo jiné rozeznávám zpěv jednotlivých ptáků …ne, na Bioplese mi takové ráno vůbec nevadí ;o)

Ranní psychadelic trance @ Morning psytrance

Je 10 hodin dopoledne a na hlavním parketu je stále živo, hudba se proměnila v melodičtější styl (morning-psytrance), lidé tancují, ale já cítím, že tělo už nechce poslouchat @ musím spát! Stan jsem si s sebou nevzal, po vzoru svého otce-trampa, nejsem přece žádná pražská bábovka! V chilloutu si vypůjčím nějaké matrace a jdu si urvat pro sebe nějaký flek pod stromem s výhledem na pískovcové jezero.

Probuzení nebylo nejradostnější @ po zjištění, že jsem usnul na přímém slunci a teď řeším spáleniny obličeje. Ok …tak jsem napůl bábovka. Nechci ani domýšlet, jestli me někdo při spánku pod širým nebem viděl rozpláclého na zemi. Zjištění, že nejsem v obývané zóně sám, me uklidnilo natolik, že jsem se rozhodl vzbudit své spolunocležníky a den započít od přátel čerstvě uvařeným čajem. Z tanečního prostoru se ozývají pohádkové písničky …co to je proboha za psychadelický cirkus?? Sedím a směji se, mírně upravená melodie z televizního seriálu "Návštěvnící" v podání "Dj Aliena Delona (aka výtvarníka 000333) mi připomene ono přistání UFO někde v okolí Mělčic. Po jezeře se prohání loď s vodním lyžařem, na parketu se pohybují 4 "freaci" v rytmu nějaké naefektované večerníčkové melodie a já mezi tím dostávám hlad.

Posilněn párkem s horčicí a notnou dávkou vodní dýmky, která byla volně k dispozici v chilloutu, jsem se vydal směrem k jezeru. Blížilo se pozdní odpoledne, sluníčko stále hřálo, ale jen blázen by se vydal koupat v tak studené vodě. Na chvilku jsem zapomněl, kde jsem @ ve vodě si ochlazovala nohy slušná skupinka lidí, všude na pláži se lidé opalovali a spontánně vznikaly různé veselé debatní kroužky. Neváhal jsem se přpipojit, ačkoliv jsem nikoho ze zde přítomných neznal.

Ztráty a nálezy

Někdy k večeru mi kamarád oznámil, že ztratil boty. Boty?! "Kdes je nechal prosím tě?" …prý někde na pláži. Super, měli jsme o program pozdního odpoledne postaráno. Cíl …najít boty! Při nekonečném hledání jsem narazil na stánek s prodejem UV aktivního oblečení. Ne, nic jsem si nekoupil, mám svoje vlastní, namalovaný od kamarádky @ takže si ho trochu více cením. Nakonec jsem při pohledu na svoji černou mikinu a množství nažehlovacích ornamentů na stánku neodolal a začal se slečnou za pultem domlouvat, jak by se dal můj oděv vhodně ozdobit. Za pár minut se na mých rukávech rozsvítily oranžové symboly bůhví čeho, to je prý už jen a jen na mé fantasii... Vše, co se zde odehrává a jaký dojem z toho budu mít, zavisí nakonec především na mých představách a myšlenkách... Dobrým podhoubím je pro ně pak ta zvláštně pohodová atmosféra, kterou vytvářejí hlavně ti všichni lidé kolem. Ty boty se ale nenašly @ kamarád si od někoho prozatím půjčil alespoň tkz. "kristusky", bude mu to muset na dnešní noc stačit...:)

Pojetí akce ve stylu klasického plesu s tombolou, živou kapelkou a příslušným společenských klišé samosebou vzbuzovalo zpočátku úsměvné pochybnosti, ale nakonec se ukázal jako velice vhodná forma nadsázky pro všechny, kdo by snad chtěli psychedelickou kulturu a potažmo sami sebe brát příliš vážně. Zpestřením víkendu elektronických beatů byl v plesový podvečer živý koncert jazzového kvarteta PDK instant jazz. Lehce acidjazzové melodie se sytým zvukem saxofonu zvláštním způsobem ladily s pitoreskními obrázky návštěvníků ve svépomocí upravených plesových šatech, kteří se hemžily mezi stromy a prolínaly se s jejich dlouhými stíny i na písčitých plážích prosycených barevným světlem zapadajícího slunce. I ke mně se tato mnou neplánovaná mánie dostala ve cvhvíli, kdy se na mě usmála jiná známá tvář a podávala mi kus svého saka po dědovi se smíchem ve tváři "co blbneš vole, máma říkala, že se ještě užije! ;)".

Poznámka na závěr: boty se našly, nějaká dobrá duše je dala k ránu do chilloutu do oddělení "ztrát a nálezů". Paráda... Tento report vznikl za vydatné pomoci lidí, kteří neváhali vzít foťák a fotit, tímto thx!Diskuze na téma - Textové reporty z akcí